Internetove umeni vs. Umeni na internetu Michaela Freeman-Vlkova Internet je sebeorganizujici se struktura s plazmatickymi epicentry aktivit, vynorujicich se z necekanych smeru. (Tilman Baumgaertel) Skladatel Richard Wagner ve svem konceptu Gesamtkunstwerk volal po syntetickem umeni. Futuriste zadali zruseni institucionalnich struktur pro umeni spolu se vsemi jejich normami a pravidly a touzili po rychlosti. V dobe rozsireni radia Bertold Brecht navrhoval domaci vysilace. V 70. letech pouzil Simon Nora v souvislosti s pocitacovou telekomunikaci, neboli automatickym premistovanim informace na dalku, termin telematicke umeni. V 80. letech se objevovaly projekty s faxem, (video)telefonem (Eduardo Kac) a satelitem. Nam Jun Paik v roce 1984 predestira vizi satelitniho umeni jako umeni smerujiciho k dosazeni dvousmerne komunikace mezi protilehlymi stranami Zeme , souvisejiciho s improvizaci, feedbackem, indeterminismem, s prazdnymi misty v cageovskem smyslu , s vyrovnanim se s casovymi zonami a rozdilnostmi mezi paralelne existujicimi kulturami. Sny a programove pozadavky mnoha rozmanitych umeleckych smeru se naplnily az v celosvetove pocitacove siti. Prace v internetu je necim, co jsme chteli uz dlouho zkusit, prohlasil americky umelec Maurice Clifford. Umeni na internetu Je vsak potreba jasne oddelit umeni specificke pro internet od pouheho publikovani praci primarne existujicich v jinem mediu. Informacni a dokumentacni stranky bezesporu znamenaji nesmirny prinos pro komunikaci a vzdelavani a predstavuji novy zpusob prace tim, ze castecne substituuji zazitek z dila ve fyzickem prostoru. Existuje nespocet mist v siti, ktere funguji jako elektronicky katalog - napriklad Locus nebo the Art on the Net (hostujici stranky ruznych umelcu ve forme virtualnich atelieru). V techto pripadech se da spise mluvit o "umeni na internetu" nebo newebovem umeni (termin v databazi Switch). Patri sem i prace, pro ktere je internet doplnkovym mediem pri zamereni na performance, video atd., nebo kde rozsiruje instalaci vcetne ovladani a ziskavani dat. V Tekutych mestech Michela Redolfiho, v bazenu na Ars Elecronice v roce 1997, se pres internet shromazdovane zvuky a hlasy ozyvaly pod vodou - telesna zkusenost v kontrastu s nematerialnosti dat a absenci jejich autoru. Internetove umeni (net.art) Pokud projekt vznikne primo v internetu, kreativne vyuziva jeho komunikacni prostredky a je distribuovan jeho prostrednictvim, pak se jedna o internetoveho umeni . Jeste pred nekolika lety Tilman Baumgaertel svym terminem net.art (sitove, respektive internetove umeni) oznacoval prace, kde je obsahem hlavne samo medium, testovani jeho hranic, zkusenosti se siti a pocitacova estetika. V soucasne dobe pojem "net.art" vymezuje vsechny projekty, ktere neexistuji mimo prostredi internetu. Charakteristickymi vlastnostmi net.artu jsou nematerialnost, relativni vsudypritomnost a stala dosazitelnost, moznost okamzite zmeny a prenosu informace na dalku. Internetove umeni se zatim nestalo takovym mainstreamem, jaky pro konec stoleti predpovedel Hannes Leopoldser, ale lonska vystava Net_Conditions v ZKM (Zentrum fur Kunst und Medientechnologie) a prvni vylucne net.artovska konference Pleine-peau na tento druh umeni zamerily pozornost. Establishment umelecke sceny se jiz viditelne pokousi v tomto novem mediu zaujmout pozice. Muzea, jako je MoMA, Whitney Museum nebo nove londynska Tate, se snazi vyvoj nekolika poslednich let dohnat udilenim grantu na produkci vlastnich webovych projektu. Vedi, ze jen tak se nestanou v brzke dobe zcela obsolentnimi. Pokusy fyzickych instituci net.art polapit na lokalnich discich se nedari vzdy, protoze proces stahovani informaci z internetu je soucasti konceptu, v nekterych pripadech je pointou i sama internetova adresa dila (Olia Lialina, Igor Stromajer). Nositelem vyznamu je take prostredi osobniho pocitace, tj. moznost individualnich vstupu a propojeni s jinymi strankami na siti. Zatimco se zprvu zdalo, ze v internetu je kazdy pokus o hierarchii predem odsouzen k zaniku, nyni se ukazuje, ze prave hierarchicky rad souvisi s hodnoticim procesem, nevyhnutelne pritomnym pri vnimani a ocenovani umeni. I rust informaci v siti potvrdil logicnost a nepostradatelnost selektivnich center. Po puvodnim zpusobu prace z poloviny 90. let, zamerenem na individualni stranky, se vracime k tomu, ze jsou informace shromazdovany hypertextovou propojenosti. Klasickou strukturu muzei a dalsich instituci nicmene nahradily autonomnejsi servery (Rhizome, Switch, Verybusy ad.) a castecne editovane diskusni skupiny (Nettime, Syndicate, Webartery ad.). Prestoze tyto krizovatky site maji take svou sestavu kriterii a hodnot, prosazeni kvalitniho projektu je snazsi a primejsi nez pres fyzicke instituce. Dalsi alternativni platformu predstavuje projekt Chelsea, trirozmerny virtualni interaktivni prostor, ktery jako jediny z 800 pristupnych svetu na virtualworlds serveru nabizi zajemcum o umeni komunikaci a vytvoreni vlastni galerie . Cim vice se internet a multimedia (broadcasting, zvuk a interaktivni obraz) stavaji soucasti kazdodenniho zivota, maji i umelecke projekty novych medii lepsi schopnost alegorizovat dnesni zkusenost: nezbytnost prehodnoceni cloveka jako individua, socialni komunikaci, planetarni souvislosti, prostor, cas, pristup k informaci jako necemu promenlivemu a mnohovrstevnatemu. Nova media umoznuji, aby se nevidene aspekty naseho vesmiru staly vnimatelnymi , stejne jako nove roviny imaginace (Frank Popper). Misto adaptace na novou citlivost k nasemu komplexnimu satelitne-pocitacove propojenemu prostredi , stale jeste reagujeme svymi zastaralymi renesancnimi koncepty lidske zkusenosti , rika D. de Kerckhove. Znamy internetovy aktivista Vuc Cosic dokonce prohlasil, ze vsechno umeni do teto doby bylo pouhym substitutem pro internet. Znamena to, ze bychom ted meli vsichni pracovat jen na siti v net.artu? Cosic opomnel, ze v kazde ere jsou pouze jina media jinak aktualni a ze se jeste nikdy zadnemu novemu mediu nepodarilo zcela eliminovat rozvoj medii starych (fotografie vs. malba, radio vs. zive predstaveni nebo televize vs. kino). Pokus klasifikovat internetove umeni se zda nelogicky, ale presto se daji vysledovat prinejmensim urcite zpusoby zachazeni s internetovymi prostredky: browsery (Web Stalker, Shredder, Netomat), internetovy aktivismus (RTMArk, Irational, Jodi, Plagiarists), hypertextova ilustrovana poezie, dada struktury (Shulgin, Mouchette, Superbad), zvukove projekty (Sound Creatures, AudioRom), audio a video broadcasting (Xchange, orang), komunikacni projekty (S. Collins, Communimage), zamereni na text (ASCII obrazy a filmy[!] Vuca Cosice) a multimedialni interaktivni projekty (Melinda Rackham, Milica Tomic). Browsery Projekt Web Stalker (od I/O/D) rozpoutal pred dvema lety celou vlnu alternativnich umeleckych internetovych browseru (tj. prohlizecu zobrazujicich stranky), odstranujicich predem absolutne dane graficke vrstvy, obnazujicich a osvobozujicich tok dat. Web Stalker vyzrazuje uzivateli neviditelnou strukturu stranek a umoznuje nelinearni zpusob nahlizeni. Interaktivita divaka je postavena nad intence autora. Shredder (skupina Deepdisc) premenuje nalezene stranky v neustale se promenujici barevne plochy a cary rozruseneho textu. Dalsi projekt, Earshot, na podobnem principu sam na internetu vyhledava audio data (zvuky, hudba a mluvene slovo) a ta dale mixuje do nekonecnych interaktivnich skladeb. Na textu zalozeny Netomat Macieje Wisniewskeho hleda lingvisticky souvisejici data. Pripomina tim techniku automatickeho psani, pricemz pameti je zde sit. V techto projektech nejde o presny prenos informaci, ale spise o vlastnosti dat a jejich estetiku. Vysledkem je individualni remix multimedialnich dat, ne nepodobny hudebni kulture DJs.   Intervence - hackeri, narusitele kodu a aktiviste Skupina JODI se svymi chaotickymi projekty a la virus je prototypem intervenistickeho pristupu k internetu. Pri jedne z jejich akci se pri spusteni zkopiruje plocha pocitace do popredi a vyvola dojem pusobeni viru nebo chyby v ovladani pristroje. Jinde vyuzivaji symbolu 404 (pozadovana stranka nebyla nalezena), nebo v abstraktnim a avantgardnim rozhrani paroduji znamou agresivni pocitacovou hru Doom. Jodi kod vyvlekavaji z jeho funkcionality - kod jako divadlo, jako halucinace (Randall Packer). Skupina 0100101110101101.ORG, ktera hackersky prepracovala nektere projekty Jodi, se proslavila svou akci namirenou proti elitne koncipovanemu Hell.com, omezujicimu pristup na sve umelecke projekty. 0100101110101101.ORG data na serveru Hell zkopirovala a nabidla pristup volny pro vsechny. Web je rajem anticopyrightu, plagiatorstvi, zmatku a vzajemne vymeny. Proc tu jen musi nekteri lide za kazdou cenu vytvaret kopie vnejsiho sveta? (0100101110101101.ORG). Heath Bunting z Irational zase vystupuje proti velkym nadnarodnim korporacim, stejne jako RTMark, kteri v USA sponzoruji radu sabotaznich akci. Iniciovali i intervenci, kdy byl v tovarne Mattel mluvicim Barbinam namontovan hlas z figurky vesmirne prisery. Prosazuji individualitu a zostreni smyslu proti konzumne pasivnimu prijimani informaci. Zajimavou postavou na webu je Alexej Shulgin, moskevsky umelec, iniciator souteze Formalniho umeni z praci vzniklych pomoci formalnich atributu site - text, tlacitka, formulare ad. Na strankach FuckU-FuckMe nabizel neexistujici sexualni internetovy interface a v poslednim projektu se nudi a zada na sve strance o inspiraci. Podle profesora University of California v San Diegu, Leva Manoviche, tyto anarchisticke pristupy prilis odvraceji pozornost od umeleckych problemu smerem k socialni komunikaci. Alex Galloway a Baumgaertel se domnivaji, ze testovaci faze internetu v net.artu konci, prinejmensim alespon v takove podobe, jaka se objevovala prave v projektech Shulgina, Jodi, Irational ad. S nejnovejsimi nastroji - shockwave, quicktime a javascript vznikaji hich-tech projekty, ktere se jiz nezabyvaji strukturou a formalnim charakterem internetu. Prace Melindy Rackham napriklad, plne vyuzivaji posledni technicke triky, pricemz se nestavaji jejich oslavou. Naopak jsou prikladem vyzraleho zachazeni s multimedialnimi internetovymi prostredky. Nakonec bych chtela zminit dva ceske net.artu. V Rose od Silvera je z dat pripojenych lidi generovana vzdy nova cast abstraktni kvetiny. Kazdy navstevnik zde zanechava svou stopu a stejne je tomu v dalsim pripade, m-systemu Kamily Richterove, kde postupnym obsazovanim mist-policek v systemu, zalozenem na strukture prazskeho metra, vznika barevna nepredvidatelna mapa puvodne chladneho systemu.            © 2000 michaela freeman-vlkova